Sobota, 26 Kvě 2018
Home Kultura Osobnosti Josef J. Fučík
Josef J. Fučík PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Neděle, 24 Červenec 2011 20:37

JOSEF JAN FUČÍK
(10.12.1859 - 13.6.1930)

(použito se souhlasem z WWW Bradlecké Lhoty)

Ve čtvrtek 10. prosince 1859 se narodil Antonínu Fučíkovi a jeho druhé ženě Anně chlapec, který dostal jméno Josef. Stalo se tak v malé chaloupce v Dolení Lomnici, v Palackého ulici čp. 58. (Rodný domek)

fucik

Roku 1865 začal chodit malý Josef do školy. Školní rok byl zkrácen kvůli válce s Pruskem. I u Fučíků schovávali a zahrabávali peřiny, šatstvo a další cenné věci před průjezdem pruské armády Lomnicí. J. Fučík později vzpomíná, že při bitvě u Jičína byl na hoře Tábor. V následujícím roce před Vánocemi zemřela tehdy třeťáčkovi Josefovi jeho maminka, která ho od malička učila píli a trpělivosti při práci. Tyto vlastnosti mu zůstaly vštěpeny na celý život. Jednoho dne roku 1868 zavítal do lomnické školy císařský rada a poslal Fučíka do páté třídy. Josef tak "přeskočil" díky svým výborným studijním výsledkům jednu třídu. Roku 1870 začal platit nový školní zákon o osmileté školní docházce a děti narozené roku 1859 byly první, kterých se týkal. V říjnu 1871 postoupil Fučík do I. ročníku měšťanské školy. Tou dobou dostal od souseda -hostinského Maška - starý lidový kalendář s popisem historie Lomnice a mnoha dalšími příběhy ze starých časů svého rodného města. Snad i ten podnítil jeho zájem o regionální historii. Jako žák II. třídy "měšťanky" sestavil knížečku o Lomnici a zmiňuje se zde i o ostatních obcích okresu. Nakreslil do ní i jednu ze svých prvních mapek. O rok později začal mezi svými spolužáky šířit svůj ručně psaný časopis nazvaný "Hvězda". Roku 1874 složil Fučík zkoušku a byl přijat na Učitelský ústav v Jičíně. K přijímacímu řízení ho tehdy doprovázel Vít Slavík, majitel barvírny a lomnický písmák. Na Učitelském ústavu Fučík, přestože se mu nedostávalo peněz, s oblibou navštěvoval divadelní představení kočujících společností.

nves vl03

O prázdninách roku 1876 zemřel Fučíkovi i jeho otec a poručníkem mu byl stanoven právě Vít Slavík, v jehož knihovně mladý Josef často a rád studoval a který chlapce podporoval ve studiích po všech stránkách. Od té doby se k němu choval jako k vlastnímu synovi. Fučík studoval velmi pilně a získal i stipendium. Studia na Učitelském ústavu úspěšně završil maturitou roku 1878 (fotografie z tohoto období) a stal se zatímním učitelem v Nové Vsi.

 

O rok později se na čas stává správcem školy v Bořkově a roku 1880 se vrací do Nové Vsi. Zde učil pod řídícím učitelem V. Obešlem, který se mu stal v kantorské profesi v mnohém vzorem. Tou dobou začíná publikovat v tisku i historické příspěvky. Čtenáři jičínského "Krakonoše" se mohli na jeho stránkách setkat r. 1881 s Fučíkovými články "Bradlec" a "Kumburk", r. 1882 "Tábor", r. 1883 "Kozlov a Hrádka", "Košťálov", a "Životopis Jana Vávry Lomnického" a r. 1884 to byl příspěvek "Trosky". Řada jeho článků vycházela i v časopise "Jičínský obzor".

nves vl03

V Nové Vsi se Fučík seznámil s dcerou rolníka Františka Mizery Eleonorou, kterou si vzal roku 1882 za manželku. Téhož roku vykonává i zkoušku učitelské způsobilosti a výrazně vstupuje i do života v obci. Zakládá v Nové Vsi "Čtenářsko-divadelní spolek" a "Sbor dobrovolných hasičů". V roce 1885 se zviditelňuje v rámci okresu svou přednáškou na učitelské konferenci v Semilech "O prvopočátečním vyučování zeměpisu na školách obecných". Tuto práci přetiskly i tehdejší "Učitelské noviny". Fučík však přispívá i do dalších učitelských časopisů, jako jsou "Posel z Budče" nebo "Česká škola". Roku 1886 se stal členem výboru učitelské jednoty "Komenský", kterou r. 1880 spoluzakládal. V ní nevynechal po celé půlstoletí jedinou schůzi a většinu z nich obohatil svými příspěvky. Když se roku 1889 jednota rozhodla pořádat přednášky i po okolních vesnicích, byl Fučík v této činnosti velmi pilný a během následujících 40 let obešel mnoho obcí v okrese, i za jeho hranicemi, se svými přednáškami. Ministerstvo školství mu za tuto práci roku 1929 udělilo uznání.

 

Roku 1884 se Bradlecká Lhota rozhodla postavit svou vlastní školu. Povolení k odškolení od Železnice však dlouho nepřicházelo a ani osobní deputace představitelů obce v Praze nebyla úspěšná. Josef Fučík tehdy přišel s návrhem, aby žádost Zemské školské radě předložil přímo poslanec Josef Mašek z Nové Vsi. Po jeho zásahu byla žádost rychle vyřízena a začátkem jara r. 1886 měla Lhota rozhodnutí o povolení zřízení školy. Škola byla postavena velmi rychle (za necelých pět měsíců) a ještě rychleji bylo rozhodnuto o prvním učiteli - Josefu Fučíkovi.

nves vl03

Do Lhoty se přistěhoval 3. 11. 1886 a hned druhý den začal vyučovat. Začátky byly těžké, neboť na škole prakticky neexistovaly učební pomůcky a 68 malých Lhoťáků sedících v lavicích v jediné třídě mu práci zrovna také neulehčilo. U dětí i u rodičů však záhy získal přirozenou autoritu, takže se Lhotě takřka vyhnul velký problém tehdejšího školství - nepravidelné posílání dětí do vyučování. Fučík aktivně sděloval své poznatky z kantorské profese na mnoha dalších přednáškách pro učitelstvo Semilska. Stává se tak uznávanou autoritou a delegátem na pražských schůzích. Ostatní aktivity, které Fučík vyvíjel, však nikdy nebyly na úkor jeho hlavní profese. O tom nejlépe svědčí kronika lhotecké školy (psaná od roku 1887). Kromě pečlivých zápisů souvisejících přímo se školou můžeme v kronice nalézt celou historii českého školství se zvláštním přihlédnutím ke školnímu okresu semilskému a k železnické škole. Sepsána zde je i historie Lhoty včetně nákresu jejích historických plánků a dějin každé usedlosti. V kronice jsou rovněž popisovány události v obci tak podrobně, že při založení obecní kroniky sloužily Fučíkovy zápisy jako jediný spolehlivý zdroj informací a jsou do ní vlastně opsány.

 

Fučík nechtěl vzdělávat pouze děti, ale i ostatní obyvatele. Proto se roku 1887 rozhodl založit školní i obecní knihovnu. Aby získal finanční prostředky, uspořádal v lednu zábavu s veselými výstupy a pozval novoveské ochotníky k sehrání dvou představení. K takto získaným penězům přidal své odměny za činnost pro obecní úřad a knihovny mohly být zřízeny. Sám do nich daroval řadu knih a přesvědčoval známé pražské nakladatele k zaslání několika výtisků zdarma. Knihovna se utěšeně rozrůstala a brzo se v mnoha ohledech stala nejlepší v okrese (počet knih na počet obyvatel, počet půjčených knih na osobu ap.).

nves vl03

Ihned se aktivně zapojil i do činnosti obecního úřadu a od roku 1887 vedl jeho účty a písemnou agendu až do roku 1930 (s přestávkou mezi lety 1904-1908).

 

Koncem 80. let zasílá své příspěvky profesoru Augustu Sedláčkovi do jeho proslaveného díla "Hrady, tvrze a zámky české" a píše "Obrázky z minulosti města Lomnice před válkou třicetiletou". Roku 1889 založil ve školní zahradě ovocnou školku, z níž spolu s dětmi malé stromky přesazoval na obecní pozemky. Jeho zásluhou se na "Zemskou jubilejní výstavu" v Praze roku 1891 dostaly slohové práce dětí z lhotecké školy.

 

Roku 1892 přicestoval na Lomnicko J. V. Šimák, pozdější profesor Karlovy univerzity, aby ještě coby student sbíral materiál pro "Ottův slovník naučný". Z Lomnice ho poslali rovnou do Lhoty k Fučíkovi. Šimák byl ohromen rozhledem a znalostmi venkovského učitele natolik, že ho doporučil profesoru Kalouskovi, který sbíral materiál k selským dějinám, seznámil ho s profesorem Čeňkem Zíbrtem, který vydával časopis "Český lid", aby v něm mohl publikovat atd. Praha tak objevila výborného regionálního historika (ač bez vědeckého vzdělání) v malé vesničce v Podkrkonoší...

nves vl03

Sbor dobrovolných hasičů vznikl na jeho popud ve Lhotě r. 1894. Sám se stal jeho jednatelem a v této funkci vydržel po celých 30 let až do roku 1925. I do časopisu "Český hasič" přispíval celou řadou článků.

 

Roku 1895 se v Praze konala "Národopisná výstava českoslovanská" a k této příležitosti nakreslil Fučík na 50 map a plánů. Navíc zajistil výrobu modelu lhotecké rychty a byl duchovním otcem celé expozice Lomnicka. Mezi historiky byl již znám, a tak nad prací kantora z vesnické jednotřídky zůstala překvapena již jen širší veřejnost. Z výstavy si přivezl uznání (slovní i písemná) a i noviny (mj. "Světozor" a "Jičínský obzor") konstatovaly, jak vesnický učitel pracuje ve prospěch národa.

 

Roku 1896 byla po silných deštích velká neúroda a lhotečtí rolníci pozdě požádali o snížení pozemkové daně, a žádost jim byla tedy zamítnuta. Fučík pečlivě sepsal všechny jejich škody a na základě jeho pojednání byla daň nakonec opravdu snížena. Podobná situace se opakovala i v roce 1900, kdy se neurodilo žito.

nves vl03

V roce 1898 zemřela jeho manželka Eleonora, se kterou měl 6 dětí. O rok později se znovu oženil, a to s Annou Čejkovou ze Lhoty. S ní měl dalších 11 dětí. Našel v ní nejen dobrou matku svých potomků, ale i ženu, která měla plné pochopení pro jeho práci a všemožně ho v ní podporovala. Sama se při všech starostech o domácnost ještě stačila připravit na zkoušky a stala se industriální učitelkou. Fučík tak měl klidné zázemí, které se pozitivně promítlo do jeho dalších činností. Tou dobou začíná publikovat i v "Časopise společnosti starožitností českých". S novou chutí se pouští také do sbírání historických údajů.

 

Koncem roku 1899 inicioval ve Lhotě založení ochotnického divadelního spolku a sám se stal jeho režisérem.

 

Od r. 1901 se stavěla v obecní režii silnice ke Kyjům a veškerou agendu včetně účtů a výplat vedl opět Fučík. Tak tomu ostatně bylo i u všech dalších obecních staveb (1901-kaple, 1903-most u hospody, 1907-obecní hřbitov).

 

V roce 1902 vydává ilustrovaný "Adresář a krátký popis okresu lomnického" a píše i čtyři články do školních čítanek. Jičínská župa slavila 25 leté jubileum a Fučík zpracoval její historickou statistiku a nakreslil její mapu. V následujících letech kreslí ještě 4 mapy.

nves vl03

Roku 1904 složil ze starších dětí a dospělých pěvecký sbor, který se pravidelně scházel každou neděli odpoledne ve škole. Fučík učil zpívat hlavně lidové písně, a to většinou čtyřhlasně.

 

V roce 1906 založil čtenářsko-divadelní spolek "Havlíček". I v něm se stal jednatelem. Téhož roku publikuje řadu svých přednášek v "Úředních listech" a píše 58 stránkový "Památník hasičské župy jičínské".

 

I o vznik lhotecké Kampeličky se Fučík zasloužil, a to roku 1910. Byl zvolen předsedou dozorčí rady a o rok později se stal pokladníkem. Tím byl až do své smrti, tedy téměř 20 let.

 

Roku 1911 slavila naše škola již čtvrt-století. Fučík při této příležitosti vydává vlastním nákladem "Památník jednotřídní školy obecné ve Lhotě Bradlecké".

 

Válkou byla jeho činnost utlumena (vedl ale např. aprovisační obecní účty), ale hned po ní na učitelské konferenci 8.12. 1918 byl Fučík slavnostně zvolen jako zástupce všeho učitelstva na Semilsku. V květnu roku 1921 je zvolen do rady starších církve československé.

nves vl03

Od roku 1920 do roku 1925 vycházel vlastivědný sborníček "Lomnicko n. Pop.". Vydávala ho jednota "Komenský" a Fučík byl jeho redaktorem. Sám do něho přispíval velkým množstvím článků především z historie regionu ("Vznik a vývoj obcí", "Historie divadel na Lomnicku" ap.). O sborníčku se s uznáním vyjadřovali i pražští profesoři, kteří oceňovali jeho vyvážený obsah a přínos místním obyvatelům.

nves vl03

Josef Fučík sbíral po 46 let informace o historii našeho okresu. Vypisoval si z matrik, navštěvoval různé archivy (mj. hruboskalský, sychrovský, jičínský, semilský), studoval staré zápisy a kroniky, urbáře, registratury atd. Část takto získaného materiálu používal do svých článků, brožurek a přednášek. Již během redigování "Sborníčku" přemýšlel o uceleném vydání své celoživotní práce. I lidé v jeho okolí ho k tomu tlačili, neboť Fučíkovi se blížil sedmý křížek, což začínalo být vidět i na jeho rukopisu. On sám se chtěl do rozsáhlého díla, které pojmenoval "Popis a dějiny okresu", pustit. Práce na sborníčku však spolykala velkou část jeho volného času. Proto na zasedání v lomnickém divadelním sálu u Podlipných v červnu 1925, kam se sešli představitelé kulturního Života Semilska, oznámil záměr svůj a jednoty "Komenský", přerušit vydávání sborníčku na dobu, kdy budou vycházet sešity "Popis a dějiny okresu". Fučík si stanovil osnovu, podle které chtěl svou práci vydat, takto:
I.díl - Popis okresu po stránce zeměpisné, přírodopisné, národopisné, demografické ap. (8 sešitů)
II.díl - Dějiny celého okresu - církevní, válečné, poddanské, dějiny panství lomnického a města Lomnice (8 sešitů)
III.díl - Dějiny mimookresních obcí v okolních panstvích (8 sešitů)
IV.díl - Historický místopis Lomnicka (8 svazků, 52 sešitů)
1.svazek - Lomnice město, Dolení a Stará Lomnice (8 sešitů)
2.svazek- Želechy, Stružinec, Nové Dvory, Tuhaň, Žlábek (7 sešitů)
3.svazek- Bitouchov, Kotelsko, Rváčov, Košov, Chlum (4 sešity)
4.svazek- Nová Ves (5 sešitů)
5.svazek - Bělá, Libštát, Olešnice Košťálská, Syřenov (10 sešitů)
6.svazek - Holenice, Jívany, Kněžnice, Libuň (6 sešitů)
7.svazek - Veselí, Tatobita, Žernov (7 sešitů)
8. svazek - Cidlina, Lhota Bradlecká, Kyje, Ploužnice, Žďár, Oujezdce (5 sešitů)

nves vl03

Fučík hodlal vydávat zhruba 12 sešitů ročně. To znamená, že celý program by trval necelých 7 let. První sešit vyšel roku 1927 a je tedy zřejmé, že Josef Fučík nestačil, bohužel, své životní dílo dokončit. Ze svého programu stačil napsat pouze 1., 4. a 8. svazek, a část "Syřenov" z 5. svazku "Historického místopisu Lomnicka". Ostatní zůstalo v črtech a poznámkách, ve kterých se dovedl orientovat jen on sám.

 

Ale ani vysoký věk a časová zaneprázdněnost při vydávání "Historického místopisu" nezabránily Fučíkovi v práci pro Lhotu. V roce 1926 inicioval postavení pomníku obětem I. světové války. Jeho slavnostní odhalení bylo velkou kulturní událostí pro široké okolí. V roce 1928 zjišťoval po okolních obcích možnost zavedení elektrické energie. Úspěšně vyjednával i v Praze a se Svazem východočeských elektráren v Hradci Králové. Následně byl zvolen předsedou elektrárenského družstva. O rok později probudil k činnosti spolek "Havlíček", který setrvával od konce války prakticky v letargii. Až do své smrti navštěvoval pilně schůze všech obecních spolků a aktivně se účastnil jejich jednání, pořádal divadla a další kulturní akce atd.

nves vl03

Na takto malém prostoru není možné obsáhnout celou Fučíkovu činnost. Ale i tento výčet ukazuje, jaký ohromný kus práce vykonal pro celý lomnický region. (Pamětní deska na lhotecké škole)

(převzato se souhlasem z internetových stránek Bradlecké Lhoty)

nves vl03

Aktualizováno Pondělí, 01 Srpen 2011 18:57